Modrý svět má v sobě anděly, kteří si vzájemně vyjadřují. Tuto modrou mají v sobě i Ti, kterým je láska podstatou. Bytosti světla. Jejich modrou jim dali rodiče svým aktem milování, který zrodil další bytost. Modrá má mnoho odstínů. Každý, kdo se vrací do svého zrození, toho provází slova, která zůstanou navždy slovy: “Tvůj malý prostor nechť je tak velký, jak velká jsou slova lásky, pod kterými je uložený důlek pro kuličku ze sluníčka. Pro Tebe. Pro ně. Pro něho, Pro ni. Pro nás všechny, které budeš mít, navždy mít. Až jednou dorosteš stejným slovům, slunce se opět projeví a vydá.“
Jedno slůvko Ti připomenu hned…teplo. Co Ti připomíná? Koho Ti připomíná? Čím se vyznačuje ve vztahu? Jaký je jeho energetický vzorec? Kde ho najdeš? Kolik musíš zaplatit, abys pocítil/a/? Kolik musíš sam/a/ přispět do jeho? Dalo by se ještě ptát, prosím, zkuste si odpovědět, v sobě samých, pravdivě, v rovině svého slunce. Soláru. Místa, v kterém jste, nejste. Místa, které si uvědomujete, neuvědomujete. V prostoru, který čeká, až do něho opět vstoupí bytost. Pak teprve začne proces uzdravování. Proces, který je součástí cesty. Pozemské, stejně jako vesmírné. Vesmírné, stejně jako pozemské. Andělé, kteří mají své teplé, přicházejí k těm, kteří o ně přišly. Vydaly ho, či ho pozbyly v nesmyslném plýtvání, nebo naopak velmi smysluplném učení. Oni vidí do hmotného přes své modré a často za nás vyjadřují. Myšlenkám se bráníme, ale neubráníme, pokud jsou od nich, z jejich. Naslouchejte jim,jsou modré.
Tento čas má mnoho cest, které jsou pod křídly. Jedna z nich je cesta muže a ženy. Cesta, která byla vyňata ze záznamu minulého a přenesena tak, aby znovu vydala své, do kroků vložené , vědomí. Toto vědomé se váže k lásce. Láska má mnoho barev. Modrá je vyjádřením milování. Vztahu, který nepotřebuje slov a přeci jimi vládne. Vztahu, který má vibraci slunce, energii tepla o jaké usilují Ti, kteří ho již poznali. Mají ho v sobě obsažené v DNA podstaty svého zrození. Stejně jako jejich vesmírní rodiče a jejich rod. Nekonečná linie lásky, směřující do jednoho jediného zdroje. Do slunce.
Abychom poznali kdo jsme, musíme v čase poznat, kdo nejsme. Tak je dáno tím, který obsahuje vědění ve slunci uložené. Pyramida akáši. Pyramida vědění. Inteligence vesmíru. Máme pomocníky na této velmi těžké cestě, která nás vzdálí od tepla do studena. Od vřelého do mrazivého. Od slunce k ledovému. Ano, anděly. Když se navrátím k cestě muže a ženy současnosti, můžu říci současného roku, tak vidím překážku překážek. Komunikaci. Nedostatek tepla ve slovech, mlčení, které je chladné. Pokud si to uvědomíme, můžeme se navrátit. Toto nejsem JÁ. Andělé nás vedou přes svá slova: “Miluji opět tak, jak jsem miloval/a/ v čase, kterému vládla Paní sluncí. Tento čas se navrátil a já si přeji navrátit se do něho. Cesta, kterou jsem ušla/ušel/ je pod tmou, pod tíhou tíh, kterou nesu na svých zádech. Nesu vlastně sebe samého/samou/. Tu, kterou nejsem. Tu kterou jsem nikdy nemohla být, pouze v rovině učení, které vědomě ukončuji. Děkuji za toto poznané a vědomě se uvolňuji opět ke svému paprsku zrození, který je nejčistším ve mně.“
Je mnoho slov, ale ta už nechám na Vás, určitě je znáte. Pokud byste potřebovali Nasměrovat, uvolnit, odpovědět na položené otázky, poznat svůj paprsek zrození, přijměte pozvání na stejně nazvaný seminář 10.-13.7. – letáček pod semináři.
Přeji sluníčkové letní dny ve svém vlastním teple…Zdenka