Anděl potřeby..

Andělé se střídají, byť zůstávají a dávají nám tak možnost vybrat si toho svého, potřebného. V těchto dnech usedl do středu kruhu ten, který nám umožňuje naplnit své potřeby. Je mnoho rovin, které by potřebovaly a je jen jedna, která vše vlastně má. Rovina naší duše. Ona se vynachází ve svém. Její své se odráží do našeho. Pokojíček, koutek pro rozjímání, práci na sobě samých, i místečko, kde se připravujeme na cestu. Každý den započne a každý den skončí. A tak stále dál, až zjistíme, že jsme ušli přesně to, co jsme ujít měli.

Naše potřeby se také odráží přes duši a tím našeho ducha. On si o ně říká a my mu většinou nenasloucháme a rozhlížíme se stále kolem co bychom ještě potřebovali, abychom uspokojili svoji mysl. Duch si někdy stýská, neboť když dáme jemu potřebné, vše ostatní se stává ne-potřebné. Zeptala jsem se obecně, co nejvíc náš duch potřebuje a dostalo se mi jednoznačné odpovědi. Potřebné pro ducha je pouze láska. Její energie je pro něho vším. Láska má mnoho podob a každé vyjádření se ducha dotýká. On se v tu chvíli raduje. Jeho radost je potřebou pro další naše Já, která se vynachází pod ním. Radost je lékem.

Tento lék není na předpis, ani ho nikde nezískáme. Dala nám ho na cestu Láska. I ona pravila „dole na něho zapomenete a budete zažívat mnohá úskalí. Budete se léčit přes to, co Vás dál bude nutit léčit se. Až si vzpomenete, co je mnou, tak se otevře srdce a vydá. Úsměv k tomuto léku náleží. Ale to dobře víte, přeci se rmoutíte, že nemáte to, či ono, že potřebujete a jakmile se upokojíte, úsměv brzy ztrácíte. Já ho neztrácím, neboť jsem Láska. Zkuste si dnes najít důvod k úsměvu a dejte si takový maličkatý cíl – až budu usínat, tak se budu usmívat.

Vím, že můj duch obdržel a tím obdržela všechna má Já a moje dušička maluje na cestu srdíčka…přeji ať potřebné je vždy srdíčkové..Zdenka