Červen, šestý měsíc v kalendáři

Připomíná nám, že máme za sebou i před sebou čas. Půlí cestu tohoto roku a na chvíli nás zastavuje při malém ohlédnutí. Ta, která má tento měsíc pod sebou se nazývá Vědmou slunečního paprsku. Je mnoho paprsků, které se vyznačují světlem slunce, ale tento v sobě obsahuje zeleno-modrou barvičku. Tato barva je ve vesmírném pojetí krásou. Krása má mnoho podob. Naše oči je vidí a přesto se jimi netěší. Nebo jen chvilku, prchavě.

Ona nám připomíná krásu, která je v nás obsažená. Tam uvnitř, v nitru, v místě, které se hlásí o pozornost. My se však díváme na tu okolní, kterou za krásu považujeme, nebo spíš že nám někdo řekl, to je krása, to je krásné, ta je krásný, či ten je krásný. Zkrátka někdo stanovil a my přijali, či přejali. Na tu naší vnitřní jsme zapomněli. Ona má dvě roviny. Krásu myšlenek a krásu projevu. Krásné myšlenky v sobě mají hloubku a zasahují místo v nás, které je stejné. Oslovují, zanechávají pocit něčeho, na co si nemůžeme sáhnout, přesto je hmatatelné. Jsou to slova, slova duše, slova vázaná přes vysoký tón, v němž rezonuje slunce. Životadárná energie, paprsky v ní obsažené, tóny růstu. Vznešené, teplé, krásné. Paprsek krásy hovoří o tomto všem a dává znovu a znovu vyrůst v nás, stejně jako v místě, z kterého pochází a my pocházíme. I na Zemi jsou místa, která v nás vyvolávají pocity, a my vyslovíme něco, co běžně nevyslovujeme. Slova, kterými vyjadřujeme co oči vidí. Úžas v kterém se dotýkáme nitra. Určitě jste již někdy v životě pocítili, možná vyslovili, možná se ostýchali, ale určitě projevili. Projev viděné krásy nemusí být vždy slovní. Systém se rozechvěje, neboť cítí vibraci, která se nazývá milováním. To, co milujeme si v sobě nosíme. Znovu připomínám náš vesmírný planetární původ, který nesouvisí s planetou Zemí. Ona je školou, místem, do kterého jsme přišli ze svých domovů, abychom sebe i druhé učili v tom, co my sami milujeme, dávali pocítit, ukazovali , poukazovali, dávali do slov i stavěli, malovali, vytvářeli díla hodná obdivu. Krásu, kterou jsme opustili a přeci s námi stále je. Nitro, jinými slovy podstata, jinými slovy naše vesmírné v nás, jinými slovy naše duše, jinými slovy duch dávající velikost. Použila jsem více slov která vyjadřují stejné, dva tóny. JÁ JSEM. Naše zrození. Tatínek a maminka, 2x vesmírné JÁ JSEM, které násobí, dělí, sčítá i odčítá, které umocňuje milování do jednoho jediného. Do nás. To, co jsme od nich obdrželi je jejich pojetí krásy. My jsme a zůstaneme, navždy zůstaneme pro ně krásní. Naše krásné se vždy připojuje k jejich, tak společně rosteme, poznáváme, dělíme se, prožitek se násobí, až dojdeme k okamžiku, že potřebujeme někoho jiného, s kterým budeme sdílet vlastně to samé a přeci jiné. Žena muže, muž ženu. Krása, která se opakuje ve všem živoucím. V celém vesmíru. Jsme jeho součástí, přesto se někdy cítíme sami, ne-krásní, ne-milovaní, ne-mající možnost tvořit. Červen nám připomíná, že tomu tak není. Vědma paprsku krásy pracuje z místa, v kterém se vynachází energie pro všechny, kteří si přejí žít plně v tónu JÁ JSEM. Toto místo naše duše zná. Vchází se do něho tiše, tak tiše, že slyšíme svůj dech a tlukot svého srdce. Chrám slunečních paprsků. Přenesený z místa, kde vědmy žijí, kde žijí i Ti, kteří žehnají, kde se zasvěcuje, kde je světlo, které proniká tak, že žádná myšlenka tmavá nemá moc. Je pro nás, abychom daleko od domovů, měli místo, které nám připomíná, které nás uzdravuje, které navrací do krásy. Do milování. Prosím usedněte tiše a zkuste se ponořit do sebe , do místa solárního centra. Třetí čakry. Chvilku si jen tak pozorujte a soustřeďte se na to, co vidíte. Pak vyslovte: “navracím se, abych se navrátil/a/ do svého slunečního chrámu, v kterém mám vše, co je pro mne krásou. V kterém si mám připomenout že i já jsem krásná/ý/, že miluji a jsem milován/a/. Prosím tu, která vládne tomuto měsíci, aby mě propojila do očí, které mě krásnou – krásného vidí. Aby mě propojila do energie tvoření, práce, která je pro mne vyjádřením sebe samé, samého, v které jsem šťastný, šťastná. Aby mě ale i otočila do míst, místa, které potřebuje pocítit sluneční. Do místa, které je pod tmavým. To je mé vyrovnání tady na Zemi. Vím, že stačí pohlédnout a vyslat paprsek s myšlenkou navracím Tě do krásy.„ /jsou to místa kde se stále válčí, místa která o svoji krásu přišla – Tibet, ale také místa, kde se žije pod úroveň této doby. Kde je stále hlad a násilí/.

Do svého chrámu si choďte častěji, nejlépe chvilku každý den. Je nejen připomínkou, ale i návratem. Pokud byste si přáli pocítit sílu Země české, přijeďte na seminář 19.-21.6. s výletem na Sněžku /letáček pod semináři/, pokud byste si přáli uzdravit své srdeční Já, zvu Vás na seminář 3.7.-6.7. a pokud si přejete načerpat do všech Já, tak je stále možnost přihlásit se na cestu na Ischii 12.9.-19.9.2015. Přeji krásné léto, spoustu zážitků a prožitků krásy a těším se na Vás…Zdenka