Devátý měsíc Září

Devátý měsíc tohoto roku vešel do prostoru, z kterého nás, pozemské, provází energie cesty a času. Srpnu se moc odejít nechtělo, neboť se mu dostávalo děkovných slov za spoustu sluníčka, letních dnů, do kterých se vešla i voda, hvězdná obloha a úroda podporovaná světlem růstu. Poděkovat se sluší za kroky, v kterých jsme obdrželi pomocné.

Září se hned prvním dnem projevuje tak, jako žádný z měsíců. Začíná nový školní rok. Jak pro děti, tak pro rodiče, stejně jako pro bytosti, které nás v něm provází. Školy pozemské mají svá pravidla, stejně jako škola, kterou pro naše duše otevřela učitelka nejvyšší. Paní Magie. Vědma vládnoucí věděním, kterého se dostává těm, jež o něho požádají. Ze srdce požádají, jsa si vědomi, že vědění je nejvyšší mocí. Naše znalosti, dovednosti , umění dávat to, co druzí neznají, předávat, učit, to je na planetě Zemi, stejně jako na ostatních planetách ve Vesmíru, měnou. Cenností. Hodnotou. Vážící se k postavení. Mít postavení umožňuje mnohé. Přes postavení můžeme umožňovat. Přes postavení, podložené Já vím, Já znám, Já umím, dostáváme Cestu. Cesta má v sobě kroky, jdoucí po sobě tak, abychom šli lehce vzhůru překonávající překážky, které souvisí s opakováním našeho dosaženého vědomí k němuž se přidává, lehce přidává, nové, dosud nepoznané.

Ta, která září zaštiťuje, se jmenuje jednoduše Láska. Tato láska má v sobě rovinu lásky k učení. Být k učení v lásce je stav ducha. Pokud se duch v tomto stavu vynachází je otevřený informacím, které mu předává někdo vyšší. Učitel. Učitel by měl sám dbát o svého ducha a předávat informace formou, která je nejen přijatelná, ale i vzbuzující zájem těch, kteří se přišli učit. Láska se usmívá a ukazuje mi svoji vlastní touhu předávat její dosažené. Září v září. Jde z ní co jiného než láska. Přišel čas rozvinout cestu, kterou naše duše zná. Souvisí s učením nás všech. Nejen těch, kteří poprvé usedli , aby po 9 let povinně usedali. Nejen těch, kteří se navrátili ke svým židličkám, byť do vyšších tříd. Nejen těch, kteří opět stanou před tabulí, na stupínku, či usednou za katedru. Tato cesta je pro nás pro všechny. Učit se v životě znamená být otevřený novým informacím. Dívat se opět očima dítěte, které poznává svět všemi svými smysly. Nové a přeci již známé.

Cesta lásky k učení začíná slovy: „To, co jste dosud obdrželi na svoji cestu, je spojené s těmi, kteří Vás zrodili. Předali Vám své Já vím a budou dále předávat tak, jak oni sami poznávali, ale i dělali chyby, tak, jak oni sami byli učeni opět svými rodiči. Máte však v sobě místo, které je dosud nepopsané. Místo, které je pouze pro Vás a o Vás. Toto místo se nazývá vědomím. Vědomí je propojené s vědomím Všehomíra. To on objevoval, pojímal, zapisoval, ukládal, aby se nikam neztratilo žádné slovo, žádná myšlenka, žádné poznání.Aby bylo vše v záznamu tak, aby žilo. Aby žilo přes bytosti, kterým je vlastní rovina růstu, která má v sobě vlastní , osobní, přístup k již poznanému. Touto cestou jděte a najdete sebe, stejně jako jeho, stejně jako další bytosti, které se již vydali. Opatrujte své dosažené ve svém srdci. V lásce. Nedejte se zmýlit těmi, kteří znevažují. Dbejte však, aby to, čeho jste dosáhli, bylo v živém , živoucím,v každodenním projevu. Přidávejte do něho sebe ,svoji podstatu, se všemi barvami, vůněmi, tvary, tóny. tak, jak To nejlepší je Vám vlastní. Všichni jsme žáky, stejně jako jsme všichni učiteli. Jsa obohaceni, obohacujete, navracíte do vědomí Všehomíra, aby on zaznamenal, k již zaznamenanému. Stáváte se součástí vesmírného vědomí.

Láska se usmívá, předala a těší se, jak bude ve svém období, přes sebe samou, předávat. Abychom ji pocítili, můžeme použít slova jdoucí ze srdce: “Prosím vstup do mého systému všech Já tady na Zemi, stejně jako jsi přítomna v mém vesmírném Já. Propoj je tak, abych pocítil , opět pocítil /a/ touhu, nadšení, dychtivost učit se, objevovat, stát se znovu dítětem zrozeným z milování. Ze slunce kam náležím, z vědomí být v projevu všeho a všech,co činí vesmír láskou.“ Mějte krásné září a dovolte si opět zářit. Těším se na viděnou na Rozhledu. Zdenka