Leden

Leden otevřel nový rok tak, jak planeta Země kdysi přijala. Ohňostroj světel, přání i přípitků. Předsevzetích i opojných nadějí. Ta, která usedla do prostoru mezi Nebem a Zemí, mezi realitou a duší, do prostoru, v kterém se umožňuje tak, aby v souladu bylo, ta se již přes čas rozprostřela. Naplnila leden svými myšlenkami, které jí v meditaci přicházely, aby odpověděly na její otázku: “Jak dát své znalosti těm, jež svých dosáhli? Jak jim pomoci dosáhnout výš? Jak vzbudit touhu po výškách v moudrosti ? Jak dát na jejich cestu, která je duší připravená? „ Vědma nám předává do prostoru našeho středu. Přes cestu lásky, paprsky slunce prosvícenou. Vstupte do ticha, ztižte mysl přetíženou. Tam se Vám dostává odpovědí, od těch, kteří již prošli, kteří vědí. Každému, kdo se ptá, když je cesta tíživá.

Znalosti mají rovinu, která když se naplní, potřebuje uvolnit. Uvolňuje se předáním.. Z těch, kteří čas věnují hledáním odpovědí na složitosti cesty, na překážky jimiž oplývá, na působení tmy, která se za nimi schovává a naší snaze se vysmívá, z těch se stávají průvodci. Usedají v prostoru, kam se můžeme přes svůj střed propojit a zeptat se, ukázat na svoji situaci, která nás nechce uvolnit. Oni však přímo neodpovídají, jen naznačí směr a indicii dají. Jsou si dobře vědomi toho, že radost, spojená s nalezením by radostí nebyla, kdyby se řeklo udělej to tak a tak..Když se však od nich dostane, dohlížet musí, aby se s radou naložilo správně. Aby se popošlo a uvolnilo. Vědma měsíce ledna je požádala, aby našli takovou radu, která by našim znalostem znalost dala. To byla výzva a ta se neodmítá. Když lhůta času vypršela přišla odpověď znalých :“ Každá situace má svůj střed. To kolem je o poznání. Žádnému se ještě poznání nedostalo, aby se jen tak dalo. Musí se vykoupit. Někdo dává svůj čas, někdo peníze nabízí, někomu se výměna za světlo lepší zdá. Musí se počítat s námahou, také slzy tečou, odejít však z načatého znamená svěšená ramena. Bolest je součástí poznání. Někdo se jí brání, jiný po léku hned sahá, někomu známá připadá. Součástí všech situací jsou další bytosti, lidé. Jedno jakého vyznání, jedno že nemají zájem o poznání. Jedno však nám není, že do našeho zasahují, vstupují přes náš práh, chovají se podle svého. I to nás nutí přemýšlet, jak se zachovat. Jak uchovat svůj vnitřní svět v klidném, aby se hněv neživil, aby se jim ponaučení dostalo. To vše nás nutí používat znalosti. Většinou však sáhneme po těch pozemských, zděděných a podmíněných. Ty, které v sobě máme, v podstatě uložené, prožité i zasloužené. Tyto znalosti jsou spojené se světem našeho zrození. S těmi, kteří nás milují tak, že nás jimi obdarovali, aniž by splátky požadovali. Tam byste se měli otočit, vstoupit do prostoru , kam Vás pozornost zavede. Tam se připravilo tak, abyste jasné měli, abyste si odpočali, abyste nové započali. Indicie od nás se váže ke slunci. Pokaždé když uvidíte kotouč světelný, dostává se Vám od té, která je součástí těchto dní. Vědma ve slunci zrozená vysílá paprsek abyste si všimli, do sebe pohlédli .. Vědma se protočila a odpověď dala do záznamu, aby ani slůvko neuniklo, aby se předalo, až nastane její čas.

K odpovědi druhé bylo více času zapotřebí. Aby se odpověď vynořila, ještě hlouběji se v sobě ponořila. Výška s hloubkou souvisí, dvě strany téhož. V každém čase je krok, který umožňuje další krok. V růstu, v dosažení vědomí. Každému se dostává, ne každý však svého růstu dbá. Aby se připomnělo, co je důležité pro duchovní tělo, aby se připomnělo tělesného zdraví, aby se v harmonii prolínalo, aby se bdělo i dobře usínalo. Když se odpověď začala rýsovat, kreslit se obraz přes Svět moudrých, dostalo se Vědmě slůvek: „ Nejprve se podívej, kde se tento svět pozemský vynachází. V jaké fázi růstu, v jakém stádiu. Zda-li když jim výšku dáš, když jim cestu k vrcholu připomeneš, zda se nepotkáš s tou, která si stále vede svou. Oni ji potkávají, oni jí poslouchají. Ryze pozemská rovina strachů, obav, nemocí, emocí i agrese. Vyjít z ní je věc přetěžká.

Lehčí ve zdání opakujícího se konání. Udělat nové tak, aby novým bylo, aby se v srdci rozsvítilo, aby jim zůstal úsměv v úsměvu, to se k síle váže. Překonat soudce z okolí, překonat bolest z rozchodů, oddělit názory těch, kteří ví co je pro Vás nejlepší, duši naslouchat, intuici poslouchat. „ Oči vědmy se nejprve dívají, pak teprve konají. Odpověděla moudrým tak, aby se obrazu rámu dostalo. Rám se vždy váže k celistvému. „ Mé oči mají sílu dohledu, jinak bych otázce směr nedala. Jinak bych Vaší vůli nežádala. Oni touží po cestě, která se váže k výšce. Dosáhnout tak, aby druhým možnost dali. Aby i oni časem dokázali. Jít v příkladu, krok za krokem. To jim ráda dám. Podle Vašeho udělám. Přidám jen svůj čas lednový, počátek stoupání, počátek konání. „ Výška v nás již obsažená může vyšší být. Abychom jí dosáhly, musíme v sobě protočit již dosažené. Jinak dokola chodíme, těšit nás přestává, k tomu se únava přidává. V čem jsme se naplnili, do paměti uložíme a k novému se otočíme. Znalosti se nikam neztratí, v případě potřeby máme v sobě. K novému se váže nápad, myšlenka, která srdci připomene jeho tep. I to je ukazatel, že jsme správně vybrali. Další je potřeba pustit se do práce. Začít, zkusit. K tomu se váží nové známosti. Někdo, kdo vstoupí na cestu, aby se nám z jeho dostalo. Pak stačí společná řeč a domluva, toto není náhodné setkání. Je potřeba se uvolnit a zvednout se ze stávající situace. Jak to udělat? I toto vědma ví, ta sluneční. „Pohlaďte si ruce, které se chopit nového chtějí, přejeďte si po čele v němž se stresy hromadějí, napřimte se v páteři a pohleďte před sebe. Stopy se Vám ukáží. Je v nich dáno tak, aby podpořili, aby Vaše nohy vstoupit zatoužily.

Další otázky v odpovědích navazují. Vzbudit touhu, která v předchozím období usnula, vzbudit ji tak, aby se jí spát již nechtělo. Aby se jí dostalo naplnění, jehož součástí je snění. Toužit po něčem, co nemáme, toužit po někom, koho milujeme, toužit zaplnit čas, kterému se život říká. Toužit pomoci dobré věci, dát možnost někomu, komu se nedostává. Víte co máte udělat, stačí si uvědomit hloubku těchto pocitů, vstoupit do nich a říci „ Budiž mi dáno tak, abych nepochyboval/a/, abych věděl/a/ co mám učinit. Aby se věci do pohybu daly, aby mé touhy nestrádaly. Aby se ve mně usmívalo, aby se kolem radost rozšířila a dobrá věc se podařila.“ S přáním této cesty se těším na viděnou 3.-5.2. 2017..Co nám tento rok přináší. Sněhové podmínky jsou ideální pro lyžaře, běžkaře i sáňkování, pokud nemáte ještě rozhodnuto kam vyrazit o jarních prázdninách jste srdečně zváni...Zdenka