Listopad

Čas pozemský je nazýván různě. Většinou je charakterizován přírodou. Měsíc, který právě započal, se vyznačuje dušičkovým dnem, padajícím listím, pouštěním draků, barvami v kterých dominuje zlatá a v neposlední řadě číslem 11. Všechny dny tohoto času se odráží do našeho nitra a vyvolávají pocity. Tu, která usedla do prostoru duší, aby přidala na naši cestu své srdce, známe. Možná jsme jen pozapomněli, možná jsme ve hmotném světě zakryli její jméno, možná.. Její energie námi prochází ve formě jemné připomínky, vyvolávající ozvěnu.

Pojďme jí prosím naslouchat: Vkročila jsem mezi Vás tak tiše, že jste mě mnozí nezaslechli. Jsem tou, která vládne světu ticha. Ale i v něm jsou zvuky, které rezonují ve vlnkách i vlnách, zvuky, které slyší Váš duch. Slyší je i Ti, kteří nemluví lidskou řečí. Jejich slova rozráží vzduch kolem Vás, víří v letu, nebo ťapkají, dívají se, co jim odpovíte. To, že s nimi nemluvíte, to je tíží. Svět zvířat, ptáků, motýlů, zkrátka přírody. Vaše duše ví, jak je toto propojení důležité. Byly časy, kdy jste naslouchali, jsa si vědomi moudrosti tohoto světa. Moudrosti, která má rovinu léku. Současný svět má potřeby, v kterých jste mnozí uvízli. Stále je něco nutné, nebo ještě nutnější mít. Na to se musí ale mít. Abyste se mohli mít. Ale vážně se máte? Třeba si již trochu vzpomínáte. Na svět, kde všechno máte. Ozvěny přání ze srdce jsou jeho nedílnou součástí. Také ticho, vlastně Já, jeho Paní. Vaše hlučné je mým opakem. Byla jsem vybrána pro tento měsíc, neboť ta, která mě uvolnila místo, ano Krása, pravila, „oni si stále neuvědomují mne v rovině Tvojí.“ Jsem pro ně spíš vnějškem, projevem, v kterém se staví jeden za druhého, aby se podobali té, v které jsem někým stanovená. Krása v převleku, v maskách.“ Přesto se jim zatají dech, když mne na okamžik zahlédnou. I ta chvilička stačí, aby se duch ze mne napojil. Oni by potřebovali pít, pít každý den. „Na to jsem jí odpověděla, že se spolu pokusíme, jen ať zůstane, byť měsíc minul, co je to čas. Vždyť víme, že platí, pokud sami stanovíme. Do ticha v nich, do jejich krásného, je otočíme. Krása se rozzářila, to ona umí, oni tomu porozumí.

Ta, která nás bude měsícem listopadem provázet, je nedílnou součástí všech předchozích měsíců. Dává nám možnost nahlédnout do sebe, do místa, které se nazývá srdečním. Prostor který mnozí znáte, kde máte svojí pracovnu, či meditační místnost, kam si chodíte pro odpovědi, pro zklidnění, pro pocit úlevy. Zkuste si toto místo zavnímat jako Chrám Ticha. Tento prostor je tak velký, jak mu dovolíte, aby byl. Váš odraz ducha, chcete-li duše, bytostné ve fyzickém těle, materiálním světě. Paní Ticha dodává: “tady jsem s Vámi, tady mě můžete i vidět, můžeme spolu rozmlouvat a nebo jen tak v tichu být. Každému odpovím, každého poléčím, každý obdrží to, co je pro něho v ten okamžik důležité. Pokud již máte dost hluku a toužíte v tichu spočinout, otevřít oči, byť vidíte, udělejte si chvíli, zastavte svůj čas, nadechněte se, abyste mohli zatajit dech, abyste viděli, jakou krásu míjíte. A potichu, potichoučku si vyslovte v sobě samých, to jsem Já kdo vidí…to jsem Já kdo slyší..to jsem Já komu záleží žít život přes své srdce.“

Pro Vás, kdo si přejete pobýt chvíli v místě Ticha, platí pozvání na listopadové setkání. Víkend 13.-15.11. 2015 bude ve znamení Chrámů a naší cesty tímto rokem.

Těším se na Vás. Zdenka