Prosinec

Poslední měsíc v kalendáři vstoupil do svého projevu. Dny sváteční i všední, prostoupeny typickými vůněmi, které nám připomínají svět magický. Někým jsou milovány, někdo je nemusí, každý dle své podstaty i zaměření.

Ta, která má tu výsadu, že ukončuje cestu rokem 2015 , se nazývá Vědmou fialového paprsku. Našim duším neznámá není, chodíme si k ní pro řešení. Když se na cestě v tom pozemském shonu ztratíme, když si rady nevíme, když se, ano i trápíme, jak přivést pozemské Já ke správnému kroku, tak zamíříme k prostoru, který je celý fialový, připadá nám snový. Vědmy úsměv je pohlazením, sáhne nám na čelo, na kterém je vidět, co zrovna řešíme a zadívá se na cestu, která se vine ze shora dolů. Vyžádá si chvíli čas, otočí nás do jejího světa, v kterém se zrcadlí pouze krása a ticho. Nechá odpočinout naše oči, naplnit se lehkým, vydechnout obavy a nadechnout se esence klidu. Pak se přes nás protočí, uvolní rovinu soláru /srdce je s ní spojené/ a ukáže řešení…

Přistupuje ke každé duši, která o radu požádá , stejně. Bez výjimky pomůže. Volí stejná slova, která se nám mají připomenout: „ Každému se může stát, že zůstane na své cestě stát. Každý má právo na chybné, každý má právo na mylné, každému se může stát, že nemá sil jít dál. Jedno jakému Já, jedno, zda se jednomu zdá lehké, dalšímu těžké. Já vidím jen to, co Vy v tu chvíli nevidíte. Mám v očích to, čemu se říká Moudré, možná staré, ale to víte, bez zkušeností nic nezpravíte. To, že jste přišli a požádali, uznali, že nevíte, to mi dává možnost projevu. Vážím si Vás, neboť není lehké přiznat bezradnost. Na Zemi, ve světě lidí, se za ní mnoho z Vás stydí. Jedna z duší mě požádala, zda bych Vám nějakou radu do tohoto měsíce dala. Vám, kterým se nedaří, udržet úsměv na tváři. Tady se na chvíli zastavíme. Znovu a znovu připomínám vzájemnost světů. Svět duchovní je přes našeho ducha, přes přírodu, přes vodu, přes vše, co je viditelné okem lásky, v propojení se světem materiálním. Toto propojení nám tady na Zemi umožňuje tvořit. Žít smysluplný život, měnit zavedené, milovat. Cesta. Cesty nás vedou k růstu. Každá cesta je pod dohledem duchovního průvodce, který již tuto cestu absolvoval, prošel a má tak možnost předat své zkušenosti v okamžicích, kdy tápeme, nevíme si rady, obracíme se zpět, či nám uniká význam prožívané situace. Tento průvodce reaguje na naši vědomou prosbu pronesenou z oblasti středu. Pokud se vynacházíme mimo střed, což je u většiny , tak jeho úkolem je nás do něho vrátit. Dělá to způsobem sobě vlastním.

Ponechá nás v chaosu, někdy ještě přitvrdí a čeká, až si to uvědomíme, že to nejsem Já. Pak použije svůj střed systému bytosti, neboť nemá fyzické tělo, z něho vyšle paprsek do místa pod naše nohy a tím nás vlastně donutí ke kroku. K pohybu, udělat něco v dané situaci v projevu. Tzn. nepřemýšlet, ale jednat. Přílišné přemýšlení bez akce bolí. Zavádí nás do emocí, bere nám energii, spánek, jasné. Tím nechci říci, že by se nemělo přemýšlet. Spíš myslet. Mysl je bezesporu projevem inteligence a je dobré si uvědomit z jakého místa v sobě myslím. Tím bych se dostala k vědomí o čakrách, které by měly být u každého pozemského jedince ve znalostech, stejně jako psaní , čtení, počítání…pokud si přejete myslet pozitivně, bez vlivů negace, bez vlivu těch, kteří pouze opisují, obraťte svoji pozornost do oblasti svého soláru. Tam je nejen klidné, ale i střed, který umožňuje komunikaci se všemi, které si uvědomuji. Pokud mám vědomí o světě andělů, můžu se propojit, pokud se světem průvodců, taktéž..odtud je možné je nejen slyšet, ale i vidět, mít pocity, které jsou určující. Teplé, laskavé, barevné. Třeba Vám toto připomnění bude nápomocné , abyste vyřešili, popošli, uvolnili se..ta, která je nad naším průvodcem, Vědma fialového paprsku dává radu: “ Každý den se usmějte a řekněte si společně se mnou, že vše, co prožívám se projevuje do světa duše. Tento svět nechť mě vede, nechť mě dá pocítit, že jdu správným směrem. V tomto měsíci fialově. Je mnoho barev v nás i kolem nás, ale tato jediná se vyznačuje radou. Rada z jejího se dostává do projevu světa materiálního a já v tu chvíli vím, že je o mne postaráno. Pokud se mám postarat, svět této barvy je nápomocný, v čem je mocný. Pokud mám nechat přijít pomoc ke mně, tak se tvář začne usmívat. Dalo by se ještě hodně povídat, ale máme před sebou celý měsíc. Jak ho využijeme je na nás samých. Ode mne přání, jak jinak než fialové, aby se svět kolem nás stal světem míru. Každý můžeme přispět tím, že se každý den projevíme v lásce. Uděláme něco, co nás zahřeje a tím pádem dáme teplo tam, kde je stále studené. Tím, že budeme dávat emoce, nadávat, či se před realitou schovávat, tím se stáváme součástí světa násilí. Jsme mocní v svém dobrém. Průvodce dodává, že realitu tvoříme přes duši. Ducha chcete-li. Pokud s ním nejsme v souladu, v propojení, tak nám realitu tvoří negace. Nízké. Zkuste být vysocí, opět tak, kam dosáhnete svým moudrým. Mějte se sluníčkově a pro Vás, kteří si přejete strávit dny před koncem roku na horách, mám ještě místo. Zdenka