Rok 2016 otevřel čas

Může vstupovat do již prožitého, přenést a znovu dát pod naše nohy, na cestu. Prožité, v našem podvědomí uložené. Ta, která se ujala průvodcovství tímto měsícem se nazývá Vědma Zlatého paprsku. Tento paprsek je velmi vzácný, má ve své energetické spirále světlo z pyramidy slunce, světlo, v kterém se vynachází znalosti. Vědění, obsahující moc. Tady na Zemi ho lze získat pouze vnitřním propojením přes svoji duši, pod vedením průvodce a za přítomnosti pokory, lásky a touhy po vyjádření sebe samých. Můžete si říci, proč žít znovu to, co jsme již žili, proč se navracet, proč nám není dáno nové? Když prožijeme něco těžkého, jsme dlouho ve tmě, pod čarou srdce, je potřeba lék, který nás nejprve zvedne. Světlo, které nám posvítí a vybízí zvedni se a pojď. Něco co je nám známé, v co máme důvěru. Tu lze získat pouze prožitkem. Podvědomě toužíme po lehkém. Tíživého již bylo dost.

Tento rok začíná zmiňovaným světlem. Přichází nám do života aniž bychom ho hledali. Váží se k němu situace, stejně jako bytosti, stejně jako roviny našeho života. Hmotné pod pomocí těch, kteří nás provází ze světů lásky. Vědma zlatého paprsku nebyla zvolena náhodně. Předcházela tomu dlouhá příprava. Cesta z jejího srdce do těch našich se musela znovu vytvořit, krůček po krůčku, kamínek po kamínku. Pomáhaly jí všichni, kteří si buď již odžili a zůstali v roli průvodců ale také Ti, jež vládnou mocí křídel, hůlek, vědění.Abychom nabyli znovu důvěru, abychom začali opět snít, abychom nevzdávali své představy, abychom toužili po lepším světě nejen pro své děti, ale i pro sebe samé. Abychom opět milovali a nespokojili se jen s kouskem srdce.

„Přicházím k Vám v okamžik, jež určil čas. Přicházím lehce, dobře připravená, přicházím tak, jak jsem v meditaci viděla. Obraz, v kterém jste Vy, stejně jako Já, obraz který má zlatý rám a přesto je volný. Viděným jsem pečlivě prošla, abych neopomněla ničeho vzácného z prostoru, který dává odpovědi. Kniha knih cest, jež již prošlé byly a které se znovu a znovu obnovují, aby zanesli moudré těch, jež kráčí.!" Proto Vám připomínám, že všechny odpovědi v sobě máte, jen je většinou nehledáte. Já pro Vás hledala a odpověď tuze vzácnou dostala: „Pokud pohlédnou pod své nohy, uvidí tu, která vlastně cestou není. Patří mezi pěšiny, na kterých si nohy lámou, prsty urážejí, lýtka narážejí, ale zřejmě jim to normální připadá, jinak by se přeci podívali kdože jim způsobuje, kdože je zastavuje, kdože se jim směje..Ti, kteří se cestou ptají, těm se nohy zaplétají, někdy spadnou, někdy pláčí, s těžkostí se vláčí, tam je slyšet také smích..Ta, která se směje, ta si dobře vybrala..cestu rovnou, bez kamínku, má na ní vše oč požádala, ale po jednom se nepoptala..kdo jí má pod sebou, komu na ní záleží, kdo do ní vložil, kdo na ní své prožil…Každá cesta má své prošlé stopy, některé ukáže, jiné jsou skryté. Vždy zanechává místa, která čekají na zápis té, či toho, těch, kteří po ní jdou. Pokud v úctě- pomáhá, pokud ve výsměchu- pokárá, pokud se nedbá a jen se bere, tak se k ponaučení až trestu spěje..Každá cesta se váže k jiné, jako potůček k potůčku, až vznikne řeka. Ta, která se směje, směřuje k řece, která na ní čeká. Je dobré se ptát, než se někdo začne druhému smát.

Ta Vaše, pěšina také končí. Je před Vámi cesta, která na Vás čeká. Na ní jsou kamínky, Ty nezraňují, ty lemují okraje, ve své kráse znalé, veliké, byť malé. Uvědomte si svůj první krok, začíná přeci Nový rok. !“ Pro Vás, kteří si přejete jít vědomě cestou roku 2016, nabízím víkendové setkání, 5.-7.2. , kde se budeme jednotlivým měsícům blíže věnovat, co nám tento rok přináší, jaké energie můžeme využít pro svůj růst, a mnohé další…letáček i přihlášku najdete pod semináři.. Těším se na Vás…Zdenka