Vánoční čas

Jako každý rok, přichází čas, kterému se říká Vánoční. Má v sobě světlo, které dává tam, kde jsou Ti, jež doufají, že se už konečně potkají…je to čas srdíček, stejně jako větviček, dárečků, přáníček, někdy i slziček. Můžete namítnout, že se potkáváte i v jiný čas, dárky si dáváte, přejete i rukou třesete, že si vzpomenete nejen o Vánocích. Určitě má pravdu ten, kdo je v cestě zasvěcen.

Cestou Vánoc prošla mnohá bytost, možná si vzpomenete, jak nám Paní Magie říkala, tato cesta Vás bude zastavovat. Divili jsme se, proč by to dělala? Vždyť od nás lásku dostala. Když jsme na ní vstoupili, tak jsme pochopili. Úsek těch pár dní se nás ptal a ptal. Abychom odpověděli, tak jsme se museli zastavit a slovem projevit. Slova jsou vzácný to dar, neboť když jsme pronesli, tak se ukázala Paní Cesty a podala kousek řetízku. Nejprve jsme nevěděli co s ním, byl sice krásný, svítil a hřál, ale my museli postoupit v čase dál. Zastavovali nás i Ti, kteří se beze slov dívali a najevo nám dávali. Někdo měl úsměv na tváři, někomu se kouleli slzičky, někdo se díval skrz prstíky, někdo se mračil, ale všichni vyjadřovali sebe. Na nás bylo také vyjádřit, tak abychom mohli jít dál. Kdo nevyjádřil, ten stál. Tento úsek nám hodně dal. Nakonec jsme přišli na řešení, pro všechny jsme měli potěšení. Je těžké potěšit všechny tak, abychom sami pocítili, dosáhli jsme, když jsme je procítili.. To už se blížil Štědrý den, který nás vítal přes dveře zavřené. Neměli jsme od nich klíč, a přeci jsme museli vstoupit. Někdo ťukal, někdo zkoušel přiložit dlaň, někomu se už nechtělo jít dál. Kdo si však přál obdržet musel podmínky cesty dodržet. Dojít až tam, kde je ukončení, které jako jediné má v sobě počátek..

Když se sami před ty dveře postavíte, cestu si představíte, co bylo na ní, to již víte..zkuste si zavnímat své pocity, víte, že za nimi je Štědrý den..ve své štědrosti projeven. Sami za sebe tam stojíme, jak otevřít zatím nevíme..paní Magie nápovědu má.. Vzpomeň si na řetízek kterýs dostal/a/, oceněná tou, pro kterou jsou slova hrou. Paní cest otvírá těm, kdo poctivě cestou prochází, kdo přemýšlí, kdo se zamýšlí, kdo má v sobě touhu dojít, překážkami projít. Do řetízku sílu dala, abys nevzdával/a/. Dveře jsou rozum, který nevěří, že když se večer zešeří, přichází ten, který nám dal svůj den. Ježíš v mnohém přestrojení, podle toho, jak čas se mění, podle naší představy, která patří do hlavy. Pokud srdce propojíme postoupíme. Udělejte si čas, ať stihnete ho včas. On má mnohá překvapení, která vodu ve víno změní. Také umí zázraky, přinést slunce přes mraky. Největší dá do malého, velké zase umenší, to pro Vás, i Ty nejmenší.. Dej řetízek před srdíčko tomu, koho si přeješ na své cestě mít, musíš si však přislíbit, že až ten den nastane, slůvek se mu /jí/ dostane. Ježíšek i Ježíš, už tomu v sobě věříš?????

Prožijte si každý sám ze sebe, ať máte cestu otevřenou k dalšímu významnému dni – poslednímu v roce. Tak šťaaaaaastné Vánoce..Zdenka